Co mě přivedlo k fitness?
Odpověď na tuto otázku je vlastně docela jednoduchá. Byla to životní situace, která zcela změnila nejen můj pohled na svět, ale změnila i mě. Tou situací byl rozchod. Něco, co jistě zažil asi každý z vás. Po nějakém čase jsem měla nutkání, dělat věci, které mě dříve nijak nepřitahovaly. Byla jsem spíše umělecky zaměřený člověk, od mala jsem malovala a 9 let jsem zpívala v pěveckém sboru. Aktivní sport upřímně nikdy nepatřil k mým největším koníčkům, toho dnes lituji. Vím, že si z toho nesu pár menších zdravotních následků - co se týče např. ne úplně ideálního držení těla. I proto se teď snažíme dětem ukázat správnou cestu na "Cvičení s buldokem". Ale to jsem odbočila...
Jednou z věcí, kterou jsem z neznámých a tehdy nepochopitelných důvodů měla nutkání udělat, bylo jít si zaběhat. Svěřila jsem se mé nejlepší kamarádce Andrejce, že mám v plánu jít o víkendu běhat. Rozhodla se, že se ke mně přidá. Dodnes si přesně pamatuji náš první běh. Uběhly jsme pár metrů a síly a dech došly...střídaly jsme běh s rychlou chůzí. Postupem času se z toho stal náš koníček a běhat jsme chodily několikrát v týdnu...Pak přišel ten největší a nejdůležitější moment. Přímo před mým domem otevřeli nové fitness centrum. Kamarádka a můj nynější nejvěrnější sparring partner mi navrhla, že bychom to mohly zkusit. Jít si zacvičit do posilovny...
Stejně jako náš první běh, si pamatuji naši první návštěvu posilovny. Při příchodu se nás ujal majitel a provedl nás...všude plno neznámých strojů, tehdy mě vlastně ani nenapadlo, jak moc mě to chytne. Prvním tréninkem nás provedla zkušenější slečna, které tímto děkuji, i když už ani neznám její jméno a od té doby jsem jí ve fitku nepotkala. Díky ní jsem druhý den prvně v životě pocítila, co je to, když vás bolí celý člověk :D
Od té doby jsme v posilovně začaly trávit každou volnou chvilku. Stala se z toho závislost, hrozně mě to bavilo. Ten pocit, který máte po těžkém tréninku je k nezaplacení. Asi po půl roce cvičení jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych to chtěla posunout někam dál. Aby to nebyl jen muj koníček, ale i má práce. Abych mohla pomoci, najít i ostatním ztraceným lidem cestu k fitness. Ano ztraceným. Přesně to jsem byla předtím já . ZTRACENÁ. Nenašla jsem nic, co by mě tolik naplňovalo. Dodnes miluji zpěv, hudbu, umění... ale to, co mi dalo fitness ani nejde vyjádřit slovy. Prostě jsem našla sama sebe. :) A tak jsem se tedy rozhodla udělat si trenérský kurz. Začala jsem pátrat, četla recenze a nakonec se rozhodla pro trenérskou školu Ronnie.cz. Už v průběhu kurzu mi bylo jasné, že lépe jsem si vybrat nemohla. Tímto děkuji všem, kteří nám v létě 2014 přednášeli a předali nám své znalosti a zkušenosti. Musím se přiznat, že nejvíc mě bavila paradoxně asi ta nejtěžší věc - anatomie. Možná k tomu přispěl "náš" milý přednášející Jonáš :) ale bude to určitě i tím,že biologie mě zajímala už na střední škole, proto jsem z ní maturovala. Skvělá byla také praxe s panem Provázkem! Také děkuji mé kolegyňce trenérce, která mi tam zpříjemňovala někdy dlouhé chvíle :) Leničce.
Od té doby co mám ten kurz, mě cvičení baví ještě víc. Člověk si je pak jistější v kramflecích, než když bloumá ve fitku a řiká si "co to vlastně teď cvičím?" a "k čemu je tenhle stroj"? :D Teď zase přemýšlím, jak se to dá ještě posunout...co ještě můžu vymyslet, jak pomoci více lidem. I to je jeden z důvodů, proč zakládám tyhle webové stránky. Co ale vím jistě je to, kam chci posunout své tělo. Pohrávám si s myšlenkou účasti na soutěžích v kategorii bodyfitness. To je můj "ideál krásy" jak se tak říká. :) Ale to ještě nějakou chvíli potrvá. Momentálně si užívám objemovou fázi a ještě dlouho budu. Od té doby, co cvičím, jsem se pomalu vyšplhala z 50 kg na 56! (při výšce 168 cm)... Už to je pro mě velký úspěch, protože s mým super rychlým spalováním to byl pomalu nadlidský výkon. :D Můj cíl je určitě 60 kg, ale počítám, že tam to neskončí a budu chtít nabrat ještě nějaké to kilo. Uvidíme jak to bude vypadat... :)
Chtěla bych vám všem, kteří jste právě dočetli tenhle dlouhý článek až sem, říct už jen to, že jestli přemýšlíte, zda se zvednout z gauče a jít cvičit,tak neváhejte. Cvičení vám dá víc, než si vůbec myslíte. Nejen po zdravotní, ale i po psychické stránce. Tak šťastná jako jsem právě teď, jsem nikdy nebyla. Byla jsem věčný pesimista, který se utápěl ve špatných náladách. Teď je tomu konec. Věřím, že právě díky cvičení a s tím spojenému zdravému životnímu stylu. Ale o tom až jindy. Povídání o zdravé výživě, mám pro vás v plánu v některém z příštích článků. Protože spousta lidí si myslí, že vlastně vůbec nic nejím...ale věřte, že tak pestrý jídelníček, jako mám teď, jsem nikdy neměla. A pro ty, kteří se bojí, že při zdravém stravování si budou něco odpírat - ZAPOMEŇTE NA TO! Chystám pro vás nafotit potraviny, které si sama kupuji - ať už sladké nebo slané...od všeho trochu :) Aby jste věděli, že při zdravém stravování vás nemusí honit mlsná a můžete si semtam dopřát i tu čokoládu, kterou já osobně miluji! Moc děkuji všem čtenářům, tímto článkem oficiálně spouštím web...a řeknu už jen jedno... MÁTE SE NA CO TĚŠIT. :)
